Protože jsem kluk z Polabské nížiny, hory jsem vždy obdivoval, vzhlížel k nim a z luční stráně je dokázal sledovat celé hodiny. Před několika lety jsme si koupili chalupu Přadlenka v Dolní Malé Úpě. A kdo se do Malé Úpy jednou dostane, musí se sem vracet znovu a znovu.
Trávil jsem tu více a více času a přemýšlel o koupi menšího penzionu. První dvě možnosti, které se naskytly, nebyly to pravé. Po třech letech čekání a hledání se objevila Renerovka 93.
Když jsem se pak jednoho zimního podvečera vracel ze skialp do Přadlenky, potkal jsem majitele Renerovky 93. Zapovídali jsme se a když nám zima začala zalézat pod nehty, pozval mne, ať se jdu podívat.
Prohlédl jsem si původní trámy i schodiště bývalého hokynářství, ze kterého zbudovali krásný penzion. Ovšem s přibývajícími léty už jim na něj nezbývaly síly a chtěli ho prodat. Šel jsem si prohlédnout i pokoje v horním patře a když jsem viděl ty výhledy, hned jsem věděl, že je to to pravé. Hory mě zkrátka berou.
Po 28 letech práce v zemědělství v Polabí jsem se pustil do úplně nové oblasti. Horský penzion otevírám za velké podpory kamaráda, který se ujal role provozního.
Hory máme oba pod kůží, chceme se dobře postarat o naše hosty, ukázat jim Malou Úpu tak, jak ji máme rádi, a doporučit jim místa a zážitky, které jim vezmou dech. V tomhle čarovném kraji se to nemůže nepovést.
